Mesto Bad Soden am Taunus ležící v krásné krajine na jihovýchodním okraji Taunusu - obcas rovnež nazývané Nasavské Švýcarsko (Nassauische Schweiz) - má bohatou historii, která je nerozlucne spjata s jeho vývojem k lázenskému mestu.

Zatímco první písemná zmínka o mestské cásti Altenhain je stará více než 750 let, slavily v roce 1991 Bad Soden a Neuenhain 800leté výrocí od první zmínky o nich v listine mohucského arcibiskupa. Tato oblast byla ale osídlena už pred tímto datem, o cemž svedcí nálezy z doby kolem r. 600 pr.n.l. Už i Rímané znali toto místo.

Že byl Soden stejne jako sousední Sulzbach svobodnou ríšskou vsí, dolokládá potvrzení privilegii cisarem Zikmundem. Je možné, že z této doby pochází i erb.

Obe osady obdržel vévoda Nasavský jako odškodnení za to, že se zrekl hodnosti místodržitele v Holandsku (1803): "Smerem k Frankfurtu leží Sulzbach a Soden, dríve ríšské vsi, které spolu sdílí radost i žal ... nyní obe patrí k Nasavsku a jejich blahobyt vzrostl." (Z.: Carl Julius Weber: "Nemce cestujícího po Nemecku"). Poté co se Nasavsko v prusko-rakouské válce postavilo na stranu Rakouska (1866) a tím na stranu poraženého, zavlála pruská vlajka i nad Nasavskem a Soden byl soucástí pruské provincie Hesensko-Nasavsko. Již v r. 1867 byla v Bad Sodenu zrízena první plynárna. A brzy po válce mel Bad Soden jako jedno z prvních míst v Nemecku poulicní osvetlení.

Dve události, které prispely k tomu, že Soden zacal být považován za mesto, ackoliv mu mestská práva byla oficiálne udelena až po obou svetových válkách v r. 1947 kdy melo 6.247 obyvatel. Dnes, po územní reforme z r. 1977, když v rámci této reformy došlo i k zacleneni Altenhainu a Neuenhainu má Bad Soden kolem 21.000 obyvatel.

S historií mesta je nerozlucne spjat jeho vývoj jako lázenské mesto, a ješte dnes vdecí Bad Soden svým více než 30 termálním a minerálnim pramenum za svou povest coby lázne. "Prameny Sodenu mají zvláštní oživující sílu, která se vyznacuje nejen úcinkem na lidský organismus, ale i tím, že se nikde jinde nanajde takové bohatství mikroskoorganismu jako zde... Je to ... príliš odvážné, když si dovolím tvrdit, že ta samá síla v pramenech, které zde neustále napomáhají milionum k životu, muže probudit i životni cinnost v nemenších cásteckách lidského organismu..." (H.J. Dombrowski a T. Klosowska: Archiv pro fyzikální terapii, 1964).

Již v 16. století byl znám jeden teplý pramen používaný ke koupelím, tzv. zdravý, neboli mlécný pramen, který se však již mezitím takrka "ztratil". V tricetileté válce totiž sodenští sedláci zakryli tento teplý pramen mlýnským kamenem a zemí, aby toto místo nezacalo pritahovat zranené válecné žoldnére. V dobe válecných zmatku se však na tuto cennou studánku pozapomnelo. Teprve po letech, v prosinci 1700, objevil znovu jeden sedlák tento zdravý pramen.

Nekolik mesícu poté zvrejnil frankfurtský lékar Dr. Gladbach studii o "Sodenském zdravém teplém zrídlu" a již v roce 1702 se dostavili prvni lázenští hosté. Pomalu ale nepretržite se vyvíjel lázenský provoz, který dosáhl rozkvetu v 19. století, když tu hledaly uzdravení i význacné osobnosti jako napr. Leo Tolstoj, Felix Mendelsohn-Bartholdy, Cajkovskij a mnozí jiní. Rok 1860 vešel do dejin lázní jako takzvaný "rok Rusu".

Díky vlakovému spojení mezi Höchst a Bad Soden, které bylo zrízeno na popud rodiny von Bethmann Sodenskou akciovou spolecností a do provozu uvedeno v roce 1847, se stalo lázenské mesto lépe dosažitelné.

V roce 1849 byl v horní cásti Starého lázenského parku zrízen Lázenský dum ve švýcarském stylu, který byl v letech 1884, 1897/98 a 1927 prestaven a zrenovován. Poté co prsetal vyhovovat dnešnim požadavkum, musel být v r. 1971 zboren.

Misto neho bylo 14. srpna 1982 otevreno velké lázenské a kongresové centrum, dnešní RAMADA-Treff Hotel, v nemž se krome obcanského sálu nachází celá rada malých zasedacích a konferencních salonku, a navíc tu Ize obdivovat i Kabinet s míšenským porcelánem (Meissner-Porzellan-Kabinet).

Pozornost si rovnež zasluhuje i Mestské muzeum (Stadtmuseum), které krome zajímavých výstav nabízí i casto se menící, zajímavé pohledy do historie mesta: Tak tu napr. Ize obdivovat verne napodobený model saliny (Saline), který svedcí o tom, že Bad Soden mel po dlouhou dobu význam i pro težbu soli: 1567 byly známy již 4 solné parmeny, z toho jeden prímo ve vsi a tri v okolí. V letech 1605 a 1609 byla zrízena salina se starým a novým solivarem, která pak zustala po více než 200 let témer nezmenena. Potom tam byl provoz zastaven. Jméno Bad Soden am Taunus - "Salzsode" ale ješte dodnes svedcí o tehdejším významu tohoto místa.

Muzeum se nachází v Kulturním centru - bývalém lázenském dome - ve Starém lázenském parku. Tento park prispel stejne tak jako Nový lázenský park, Park s prameny (Quellenpark) a Wilhemspark na okraji krásne renovovaného Starého mesta k tomu, ze se Bad Soden stal zelenou oázou uprostred zelene. Zde se nachází i slavný dum postavaný podle návrhu rakouského malíre a grafika Hundertwassera (Hundertwasserhaus).

V techto parcich se nachází znacný pocet známých sodenských parmenu a nikdo by si nemel nechat ujít príležitost ochutnat napr. "Šampanský pramen" ve Wilhelmsparku. Tento nejmenší park lázní je soucasne východiskem projektu Umení v parku.

Vyplatí se nejen procházka temito prekrásnými parky, ale i rekreacní výlety do okolí Bad Sodenu, napr. do Eichenwaldu nebo do údolí Altenhainer Tal. Návšteva sauny slouží nejen k zmírnení mnohých potíží, ale jsou zároven i synonymem lécby, dobrého zdravotního stavu a rekreace. Kdo však dává prednost sportovní cinnosti, ten muže v letnich mesících využít koupalište v údolí Altenhainer Tal.

Všem, kterí rádi oslavují, Ize dodorucit slavost Bad Sodener Sommernachtsfest, která se koná vždy o tretím víkendu v srpnu a je známá po celém okolí. Každý kveten se koná týden vína Bad Sodener Weinwoche, a v cervenci až srpnu slibuje každorocne porádaná akce Jazz am Heimatmuseum príjemná nedelní dopoledne pred stodolou muzea.

1

true

ARTNERSTVÍ